Zdravím přátele naší stáje, ale zdravím pochopitelně i ty kteří mají o naší stáji pochyby a robotickému dojení nedůvěřují. Odmlka v komentování uvádění naší stáje k bioritmickému dojení nebyla způsobena malomyslností nebo bezradností s provozem stáje, jak to někteří prezentují naší stáj na školeních a přednáškách výkonným zemědělcům. Důvod je zcela prozaický, selhal můj personální počítač a dodavatel v rámci reklamace opravoval a opravoval. Snad už doopravoval a tak pár zkušeností s provozem stáje od února do dnešního dne. Zimu jsme přežili úplně v pohodě, a to i proto, že byla velmi mírná a mráz maximálně -14st.C. To je málo, protože u nás musíme stáj prověřit při -25 až -30st. C. Orkány které prošly kolem stáje nás přesvědčily, že na stáj nemají a že je to stavba velmi stabilní. Psal jsem o tom v posledním článku. Dnes si kravky žijí ve stáji jak pod stanem a při silné výměně vzduchu jsou naprosto v pohodě i při vedrech. Čas ukáže trvanlivost stáje a především opláštění, ale zatím není stavbě co vyčíst. Malinko jsme upravili laguny, velké srážky zatěžkávali krycí folii tak, že jsme museli odčerpávat čistou vodu pod folii a tím jsme ředili zbytečně fugát. Napočtěcí lem jsme zvýšili o 40cm a je to dnes podle našich představ a zkušeností z ročního provozu , jak má laguna vypadat, aby se fugát nedostal nad folii. Jinak kejdové hospodářství je naprosto bezproblémové, separátor jsme zvládli, lisujem dnes 10% kejdu která přichází ze stáje do homogenizační jímky na 26% separát a 1% fugát. Prošli jsme úspěšně i kontrolou ref. živ. prostředí na těsnost jímek, v drenážní jímce pod lagunami byla naprosto čistá voda a kontrola odjela víc než spokojeně. Kontrolovali i pohodu zvířat ve stáji a stlaní lehacích boxů separátem s příměsí vápence a konstatovali, že jsou velmi příjemně překvapeni čistotou a pohodou ustájených zvířat. (a to stále nemáme všude prsní vymezovací zábrany) Naučili jsme se separovat kejdu rozmíchanou, ale při vlastním separování nemícháme a tím jsme eliminovali poruchy separace vniknutím cizích těles(obojky, obvazy, atd.) Promívání podroštů fugátem je naprosto super, hradítko nehradítko, podzemí vypláchnem a je po usazování na hradítkách. Dnes se dá říci, že kejda je vyřešena a je bezobslužná, kromě odvozu separátu na kompost nebo stlaní. Stlaní je ještě slabší místo, nemáme stále zastýlací lopatu, aby operaci stlaní zvládl 1 člověk bez následného ručního upravení lože. Lopatu si ale vyrobíme svépomocí ve veg. klidu. Jinak jsme si upravili na stáji branky, des. vany, zábrany pro rychlí průchod personálu a hlavně celý systém ošetřování paznehtů, tak aby jsme zvířatům zábranami vnutili "dobrovolný" vstup do pazneht. klecí. Naprostou nezbytností bylo přivedení el. energie a tlakové vody ke klecím. Až dořešíme ještě branku od robota, aby kulhající zvíře mohlo z robota přimo do klece, tak to bude již opravdu super. Paznehty se staly mým koníčkem a dělám si je ve chvilkách osobního volna-rád! Automatický příjem mléka z PACOVA je stabilní, jedna vada tu stále je, že průtokoměr věže a odběratele se každý den liší cca o 40-60litrů mléka, vždy bohužel v náš neprospěch. Zde nás, dodavatele tech. a odběratele mléka čeká ještě kontrlní měření a následné dořešení. Roboti stále makají, poruch je velmi málo a jsme je schopni řešit vlastními silami. Jeden 4 místný robot provede cca 380-420 připojení a maximálně jsme nadojili 4380litrů mléka . Robot obsluhuje v průměru 170 dojnic z toho cca 15ks je vždy modrých tzn. že se buď ještě zaučují nebo je robot nikdy nezvládne, ale přesto dojnici chceme na stáji. Blíží se rok provozu stáje a dá se říci, že roboti spl�?ují co jsme od nich očekávali v závislosti na jejich možnostech. Titán by určitě zvládl dojnic více s vyšším procentem připojení, ale to je již další generace robotů. Největším nepřítelem robotického dojení je netrpělivý ošetřovatel, který si myslí, že robotu se musí pomoci když se mu nedaří nasadit na první pokus. Dnes vedeme ošetřovatele k tomu, že jejich přítomnost v robotické dojírně vlastně škodí a snažíme se, aby se věnovali zcela jiným aktivitám a nenarušovali uložené souřadnice z posledních třech nasazení, které robot využívá a dle kterých se na příchozí dojnici připraví. Dá se říci, čím méně se zasahuje, tím lépe robot funguje. Sami ošetřovatelé již zjišťují, že když se robotu do toho nepletou tak mají méně práce a starostí. Výchova personálu pro robotické stáje je ale nesnadná!! Zlepšení očekáváme i od tréninkové stáje, kterou začínáme budovat, trenink box už je ve družstvu dodán, a teď je to na nás, kdy stáj pro zaučování VBJ na nucený trafik dokončíme a to včetně porodny. VBJ se zaučují i takto dobře, ale slibujeme si od tréninkové stáje snížení stresu z převodu a tím rychlejší zapojení do mléčného stáda a bioritmického dojení.

Dlouho jsem nic nenapsal a teď jsem moc dlouhý, tak další poznatky ze stáje o zdraví, reprodukci, ekonomice zas někdy příště. 20. června budeme slavit rok uvedení stáje do provozu, tak se snad s přáteli rob. dojení uvidíme na druhém dnu otevřených dveří, který ve spolupráci s dodavatelem snad přichystáme.